Včelí interiér
Včelstvo k životu nutně potřebuje úl, tedy místo, kde bydlí. Musí to být nějaká dutina, ať už přirozená nebo umělá, do které neprší; má li navíc velký prostor a malý vchod, tak je to výhodou. V našich podmínkách divoké včely využívaly většinou dutiny ve vykotlaných stromech. Včela je poměrně přizpůsobivá, takže na rozměry dutiny nemá vcelku žádné zvláštní požadavky - může být postavena na výšku nebo na šířku, může být zahnutá a podobně. Důležitým poznatkem je, že včely si střechu nad hlavou postavit NEUMÍ (narozdíl od vosy, která si je schopna vytvořit báň), a musí ji někde najít.
O interiér se ale včely postarají už samy. Zajímá vás jak vypadá včelí úl zevnitř? Uvnitř dutiny včely postaví tzv. plásty - to jsou jakési desky uchycené u stropu i u stěn, tvořené z notoricky známých šestiúhelníkovitých buňek. Jeden plást má buňky z obou stran, obsahuje tedy dvě vrstvy buněk - jedny se otevírají na jednu stranu plástu, druhé na druhou. Buňky jsou mírně nakloněné, aby dno bylo níž než vchod - proto včelám obsah buňek nevytéká ven, naopak co se do buňky dá, to sklouzne ke dnu. Buňky slouží jako univerzální skladiště všeho, co včely považují za důležité - med, pyl a vyvíjející se plod.
Přirozeně postavené včelí dílo. Je viděr že včely si samy od sebe organizují úl do plástů posazených vedle sebe.
Tyto plásty včely staví vedle sebe s mezírkou maximálně 1cm širokou (tomu rozměru se říká "včelí mezera"). Celou dutinu tedy včely vyplní rovnými deskami plástů uchycenými vedle sebe, jedna vedle druhé. Když tedy moderní včelaři nechávají včely stavět do rámků, není to nic proti včelí přirozenosti - i v přirozené dutině by plásty měly podobu rovných desek. Plásty jsou stavěny z vosku, což je produkt včelího metabolismu, který včely "potí" (toto slovo se skutečně k produkci vosku obvykle používá) ze svých žláz umístěných na spodu zadečku. Vosk tedy není materiál sesbíraný z okolí (jako tomu je u vosí papíroviny), ale jde o produkt metabolického zpracování potravy. Plástům uvnitř úlu se souhrnně říká včelí dílo.
Včely uvnitř úlu nemají rády nevyužité dutiny. Pokud pořebují rozšířit plástový prostor, staví všude kde to je jen trochu možné, ale stále zachovávají včelí mezeru mezi plásty. Škvíry, které jsou tak malé, že do nich včela nemůže zalézt, také nemají rády a proto je ucpávají propolisem.
Buňky plástu
Buňky včelího plástu nejsou všechny stejné, což je způsobeno nutností vychovávat v nich plod. Různá včelí pohlaví jsou totiž různě velká, a proto potřebují různě velké buňky. Tzv. "dělničina" jsou nejmenší buňky a slouží pro vývoj dělnic. Větší bunky má "trubčina", kde se vyvíjejí větší trubci. Tyto dva typy tvoří většinu plástů. Speciálním typem buňky je matečník - ten slouží k vývoji matky a je to největší buňka, jakou včely vytvářejí. Je jich ovšem vždy jen malé množství, obvykle někde v rozích nebo na okrajích plástů. Tyto různé typy buněk olivňují jaký plod se v nich může vyvíjet; jako zásobárna medu nebo pylu ovšem může sloužit kterýkoli typ.
Nutnost mít buňky různě velké znamená, že plástové šestiúhelníčky nejsou ve skutečnosti tak pěkně rovnoměrně uspořádané jak si lidé myslí. Při přechodu mezi dělničinou a trubčinou je řada buněk různě zdeformovaných - jinak to ani nejde. Aby včely lépe využily prostor, staví vždy souvislé plochy s jedním typem buněk, nenajdeme tedy dělničí a trubčí buňky pomíchané mezi sebou.
Jak buňky od sebe rozeznat? To je důležité znát, protože se v tom potřebujete orientovat až budete do včelstva nahlížet.
- Dělničina jsou menší buňky s mírně vystouplým víčkem. Víčko je tmavší (označené propolisem), jen mírně vystouplé. Nachází se většinou v souvislých blocích uprostřed plástu.
- Trubčina je zřetelně větší. Víčka buněk jsou oblá a vystouplá. Jak ji jednou uvidíte, už nikdy si ji nepletete. I trubčina se nachází v souvislých a hezky uspořádaných blocích. Pokud v bloku není a je různě rozházená (každá buňka jinak velká), pak se jedná o hrboplod, a značí to přítomnost trubčic v úle a závažný úlový problém.
- Pyl nikdy není zavřený víčkem. Pylové buňky nejsou nikdy naplněny až po okraj. Dá se krásně poznat podle různých barev.
- Zásoby se můžou nacházet v dělničině i trubčině. Pokud jsou otevřené, vidíme na dně buňky lesklou hladinku (pokud je matná, jde o melicitózní med!). Pokud jsou zavíčkované, tak je víčko světlé (bez propolisu), prakticky nevystouplé, a takové jakoby "zmačkané". Nachází se obvykle v souvislých blocích, přednostně na horním okraji plástu a na okrajích.
- Matečník je zcela specifická a nezaměnitelná buňka. Přirozené matečníky jsou obvykle vystavěny v rozích plástu nebo na spodním okraji, nouzové matečníky (postavené kolem už existujícího plodu) mohou být kdekoli.
