Český svaz včelařů
Český svaz včelařů (ČSV) je zájmová organizace sdružující - pozor, přijde překvapení - včelaře. Žádný včelař nemusí být členem povinně; pokud nechce, stačí svoje včelaření nahlásit na místním ČSV, a to je celé. Člen musí platit ročně příspěvky, ale dostává za to od ČSV určitý servis.
Samo ČSV je celostátní hierarchicky řízená organizace. V čele je nějaký ten předseda a jeho spolupracovníci. Ve větších městech sídlí místní organizace ČSV (každá se svým předsedou a spolupracovníky), která se stará o včelaře v určité oblasti (mám dojem že tyto oblasti částečně kopírují bývalé okresy). V rámci své oblasti má místní organizace ČSV systém tzv. důvěrníků, což jsou něco jako privilegovaní včelaři, kteří mají na starost všechny další včelaře v rámci malé oblasti kde bydlí (např. jedné vesnice), a zároveň jsou v bližším kontaktu s místní ČSV.
Pokud tedy včelař chce něco řešit s vedením ČSV (např. odevzdat formuláře), tak mu stačí zajím za místním důvěrníkem, dát to jemu, a ten už to zařídí. Naopak, vedení může důležité informace předat místním organizacím, ti je předají důvěrníkům a důvěrníci je rozšíří mezi "své" včelaře. Je to skoro jako v armádě. Když se někde dočtete že čeští včelaři vynikají nad ostatní národy velkou organizovaností, tak se tím myslí právě tohle.
Pokusím se na základě svých zkušeností shrnout k čemu je ČSV dobré. Možná někdo bude mít jiné zkušenosti; toto je ale můj názor a nikoho ho nevnucuju.
- Členství v ČSV stojí peníze. Poplatky se automaticky strhávají z ročních dotací, které včelaři dostávají na včelstvo. Pokud máte včelstev málo, poplatek za členství vám takto spolkne drtivou většinu dotací. Od ČSV je to mazaný způsob získávání poplatků, protože dotace člověk jen tak dostane, takže ho až tak netrápí když jich třeba půlka jen tak skončí v ČSV. Kdyby to včelař musel platit zvlášť ze svého, tak by platících členů jistě ubylo.
- ČSV pořádá pravidelné schůze členů. Byl jsem asi na třech, a nikdy se tam nedělo nic zajímavého. Řeší se tam rozdělování funkcí, nebo za co utratit zbylých pár tisíc z minulého roku a tak dále. Pokud nechcete funkcionařit, tak je to v podstatě ztracený čas.
- Jako člen ČSV dostáváte automaticky časopis Včelařství, vycházející měsíčně. Pravidelně nad ním běduju, připadá mi jako jedna z nejzbytečnějších tiskovin. Množství zajímavých a přínosných článků by naplnilo sotva dvě čísla ročně. Bohužel, jako člen ČSV nemáte možnost časopis odmítnout a tím si třeba snížit členské poplatky.
- Přes ČSV se předávají žádosti o dotace, a odevzdává se měl k jarnímu vyhodnocení spadu roztočů varroa. Na jednu stranu je docela příjemné že vše potřebné jen předáte svému důvěrníkovi, a dál se o to nemusíte starat. Na druhou stranu je otázka jestli toto mírné zpříjemnění za tu cenu stojí.
- Jelikož o dotace žádáte prostřednictvím ČSV, tak od ČSV taky ty peníze dostanete (poté, co si z toho ČSV odkousne svoje poplatky). U nás to znamená, že vedení ČSV peníze vybere v hotovosti, pečlivě je rozdělí do obálek, a tyto potom předává na podzimní schůzi, kam si musíte přijít osobně. Je to naprosto zoufalé, protože nakládání s hotovostí zabere spoustu času samotným funkcionářům, a vás osobně to nutí na schůzku dorazit, ať se vám to hodí nebo ne. Logické by bylo peníze z dotací posílat členům na účet (a hotovostně to dávat jen těm, kteří to z nějakého důvodu nechtějí), ovšem to údajně nejde. Paradoxně potom řešení dotací přes ČSV je dražší a náročnější na čas, než kdybyste si o ně požádali přímo.
- Schůze ČSV jsou určitě dobré místo, kde se můžete setkat s ostatními včelaři, poptat se po koupi včel od někoho, a nebo se dozvědět o výprodeji vybavení po zemřelém včelaři. Když o vás ostatní budou vědět, třeba vás i mailem sám od sebe upozorní na dobrou nabídku. Tohle je jednoznačně pozitivní vlastnost ČSV. I když teoreticky můžete stejně dobře obejít včelaře v okolí a zeptat se jich sami, při komunikaci přes ČSV najdete víc ochotných a nápomocných lidí.
- Naše ČSV zajišťuje distribuci knotů a léčiva proti varroáze, a v zimě zajistí i léčení aerosolem. To je taky pozitivní, a zrovna k tomu aerosolu se malovčelař dostane sám od sebe jen těžko, protože vybavení na to přeci jen něco stojí. Jak jsem se ale dozveděl, všechny místní ČSV toto neposkytují.
- Celkově se mi přínos ČSV jeví být poněkud sporný, nicméně členem jsem pořád, i když do styku s ním přicházím téměř výhradně jen při na nervy jdoucím rozdílení dotací.