Nástavkový úl
Nástavkový úl je typ úlu s nejlepšími vlastnostmi pro včelaře i pro včely. Pokud nechcete jít cestou alternativy (např. medná kráva), tak nástavkový úl je jednoznačná volba. Nástavkový úl je po všech myslitelných stránkách lepší než dřívější rámkové úly se zadním přístupem.
V čem nástavkový úl spočívá? Skládá se z dílů, která se dají rovnat na sebe a dohromady tvoří úl. Je to taková skládačka, dá se rozebírat a sestavovat jinak - a to právě dává včelaři hodně možností a usnadňuje práci.
- Na spodek úlu přijde dno - nízká bedýnka bez stropu, a s česnem vyříznutým na boku. Česno se dá obvykle zmenšovat nebo zavírat pomocí dvířek nebo česnové vložky. Den existuje více typů - vysoké a nízké, zasíťovaná nebo plné, s různými typy zavírání česna a tak dále. Nelamte si s tím hlavu, fungovat budou všechna. Samotný prostor bedýnky tvoří tzv. podmet, tedy prostor pod plásty vlastního úlu, kde se včely mohou pohybovat, ale neměly by tam (většinou) stavět.
- Na dno se štosují nástavky - bedýnky bez dna a stropu. Nástavky tvoří vlastní úlový prostor, kde včely mají stavět plásty. Můžeme rovnat libovolné množství nástavků na sebe, a tím prostor zvětšovat nebo zase zmenšovat. Do nástavků se narovnají rámky, do kterých zase včely staví plásty. Plásty jednotlivých nástavků jsou tak od sebe oddělené (a zůstanou takové, včely mezi nimi nestaví - resp. neměly by), a tím pádem jsou oddělené i celé nástavky. Při práci s úlem se tedy snadno můžeme dostat k plástům které chceme tím, že nad nimi ležící nástavky dáme stranou. Máme také možnost nástavky přerovnat, a tím jednoduše a rychle přeorganizovat včelí dílo.
- Nástavky jsou nahoře otevřené, proto se musí shora přikrýt střechou, nebo stropem. To je jednoduchý dekl, který padne na vršek nástavku a tím je zastřeší. Nemusí být nijak zásadně odolný, protože se předpokládá že bude velku ještě něčím zakrytý - kusem vlnitého plechu například - takže na něj nebude přímo pršet. Stropy mohou být dřevěné, ale i třeba sololitové. Mezi poslední nástavek a strop by se měl vždycky vložit nějaký předěl - včelařská fólie, kus linolea, deska sololitu. Strop totiž mívá prakticky vždycky uvnitř nechráněný polystyren, který by včely vykusovaly, pokud se k němu dostanou.
- Dovnitř do nástavků přijdou rámky - dřevěné rámečky, do nichž včely budou stavět plásty.
- Do úlu je případně možné vkládat i další díly, jako například mateřskou mřížku, stropní krmítko nebo včelí výkluz. Využívá se u toho stavebnicového charakteru celého úlu.
Rámky
Rámky se vyplatí blíže rozebrat. I když se experimentovalo s kdečím, dělají se téměř vždy dřevěné. Skládají se ze čtyř dílů - horní a dolní loučky, a dvěma bočnicemi. Horní loučka je delší, aby se to za ní dalo zavěsit do nástavku. Díly mohou být secvaknuté sponkami nebo stlučené hřebíčky (nezáleží na tom). Rámek musí mít zajištěno že mezi ním a sousedními rámky bude mezera kolem 1cm, aby včely dva sousední plásty nespojily. To se dá zajistit buď zvláštním profilem bočnic (nahoře jsou širší) a nebo pomocí natlučených špuntíků, které fungují jako mezerníky. Druhá varianta je levnější a tedy rozšířenější.
Rámek dále musí být nadrátovaný - horní a dolní loučka má v sobě několik děr, skrz které se protáhne křížem krážem drátek. Až včely do rámku postaví plást, bude se drátek nacházet uvnitř něj a tím plást zpevní, což je naprosto nezbytné k tomu, aby ho později bylo možné vytočit v medometu. Drátek také umožňuje natavení mezistěny.
Před vložením rámku do úlu musíme zajistit že včely postaví plást opravdu na něj, a nikoli nějak nakřivo přes několik rámků. Toho se obvykle docílí natavením mezistěny pomocí trafa a elektřiny. Pokud nám jde pouze o toto "předkreslení" plástu, pak stačí použít tenký proužek mezistěny v horní části rámku. Druhou možností je mít horní loučku ve tvaru hranolu se špičkou směrem dovnitř rámku - to včelám stačí, ale takové rámky jsou zase dražší a hůře se shání.
POZNÁMKA: horní a dolní části rámku se říká "loučky". Zpočátku jsem měl zato, že jde o poetický název odvozený ze slova "louka", nicméně jako to vypadá, je to spíš zdrobnělina od slova "louč". Louč je totiž podlouhlá štěpina dřeva se kterou se dříve svítilo. Dnes se loučky řežou moderní technikou, dříve se ale štípaly, a proto tam podobnost s loučemi byla. Vyráběly se v podstatě stejně.
Charakteristiky nástavkového úlu
Nástavkových úlů existuje spousta typů. Toto jsou jejich možné charakteristiky.
- Materiál. Naprostá většina nástavkových úlů se dělá z dřevěných palubek. Je to osvědčený materiál, trvanlivý a spolehlivý. Nevýhodou je ovšem cena, která by byla příjemnější nižší. Z toho důvodu se vyrábějí nástavky i z jiných materiálů - ze sololitu, z masivního polystyrenu, nebo třeba ze slámy (takové si ovšem budete muset udělat sami, ty se nevyrábějí). Mají svoje zastánce i odpůrce, a jako obvykle, včelám je to celkem jedno; otázkou je spíš trvanlivost a odolnost proti počasí. Já mám vyzkoušené zatím pouze dřevěné.
- Provedení. Včelařské obchody obvykle nabízejí několik typů úlů co do kvality provedení. Některé jsou tlučeny hřebíčky, jiné spojené sponkami, mohou být vyrobeny s různou přesností a podobně. Mohl jsem vyzkoušet od jednoho výrobce prakticky všechny varianty jaké nabízí, a jsem toho názoru že není důvod nevzít tu nejlevnější. Včelám je to jako obvykle jedno.
- Uteplení. Nástavky mohou být buď jen dřevěné, a nebo dvojvrstvé s polystyrenem mezi vrstvami kvůli zateplení. V obojím se dá včelařit, každé má své pro a proti, více to rozebírám v Jaký úl vybrat?
- Falce. Nástavky mohou mít na sobě falce, tedy jakési výstupky nebo rantlíky, díky kterým do sebe nástavky zapadnou. Pak pěkně sedí a například při transportu se snadno nestane že by se sesypaly. Ovšem falce také znemožňují na sebe nástavky nasunout, musí se prostě postavit shora. Včely, které mezitím do prostoru falců nalezou, tímto rozmáčknete. Není to tak kritické a není velký problém falce před vložením dalšího nástavku trochu od včel omést, ale i tak je to trochu nepříjemné. Můj názor je, že falce jsou lepší pokud úly budete převážet a bez falců je to lepší pokud ne, ovšem nejde ani v jednom případě o nic kritického s čím byste si museli nějak zásadně lámat hlavu.
- Rámková míra. To je asi nejzásadnější při výběru úlů. Více opět v v Jaký úl vybrat?
