Včelí produkty
Med
Med je hlavním a klíčovým včelím produktem, historicky jediným místním sladidlem, univerzálním léčivem a tak různě. Používá se pořád hodně, není třeba ho zvlášť představovat. Včely med vyrábějí tím, že sbírají z okolí sladkou šťávu, nosí ji do úlu, a tam ji odpařováním zahušťují. Sladká šťáva se bere buď z květů (z nich je potom květový med) nebo z medovice vytvářené mšicemi na stromech (z toho je potom tmavý lesní med). Včely dokáží stejně zpracovat jakoukoli tekutou sladkost, třeba i bonbony ležící na skládce v kaluži vody, ale tomu už se pak neříká med.
Med obsahuje cca 20% vody. Ve zbylých 80% je většina cukru, ale ne jen tak ledajakého. Zatímco běžný kuchyňský cukr je skoro čistá sacharóza, med je tvořený hlavně jednoduššími cukry fruktózou a glukózou. Ty potom organizmus snáze tráví. V malém množství med obsahuje i fůru dalších věcí, především pylová zrnka, a a koktejl nejrůznějších látek, které květiny uznaly za vhodné vyloučit do svého nektaru. Jelikož včely nektar nasávají a přenášejí ve svém těle, přimísí se do toho ještě včelí sliny. Zní to hnusně, ale hmyzí sliny jsou něco tak odližného od našich, že nás to nemusí trápit. Koneckonců i ta možná zdrojová surovina - medovice - jsou v podstatě výkaly mšic. Buď jak buď, med je směsice všeho možného, co mu dává jeho výraznou a příjemnou chuť, ke které se cukr ani neblíží.
Vosk
Vosk je stavebním materiálem včelích plástů. Narozdíl od vos tento materiál včely nesbírají po okolí, nýbrž ho vylučují z vlastního těla, jde tedy o jeden z produktů včelího metabolismu. Vosk je zajímavá amorfní (nekrystalická) látka. Za pokojové teploty je tvrdý, při teplotě těla měkne do tvrdosti modelíny, při 60 stupních taje. V tekuté podobě je hořlavý, a hoří čistým plamenem skoro bez dýmu.
Dnes už vosk zdaleka nehraje takovou roli, jakou hrával v historii, jelikož ho v různých použitích dokážeme nahradit syntetickými materiály. Dřív sloužil k nejrůznějším účelům - namátkou se používal třeba v koželužství truhlářství nebo odlévání kovu. Dnes nejznámější využití je ve svíčkách, které ovšem v historii byly určeny jen pro zvláštní příležitosti, jelikož vosk byl drahý. Pro běžné svícení se používaly svíčky lojové.
V současných včelařských provozech se produkce vosku poněkud opomíjí, což je škoda. Má to svoje ekonomické důvody, to bezpochyby, ale přeci jen je divné když včelař vosk spotřebovává, místo aby ho produkoval.
Propolis
Na třetí místo jsem dal propolis. To je zvláštní hnědooranžová látka s omamnou vůní, kterou včely používají na tmelení všech otvorů v úlu, které se jim nelíbí. Propolis je vytvořený z pryskyřice, kterou včely nasbírají např. z pupenů stromů. Pro člověka je nejdůležitější, že propolis má značné antibakteriální a fungicidní účinky. Používá se jako lék v podobě tinktury nebo masti, které je celkem snadné si z propolisu vyrobit. Sbírá se buď ručním seškrabáváním z horních louček rámků, a nebo pomocí mřížky vložené pod strop úlu. Tohle tu určitě ještě popíšu, zatím si to můžete vyhledat někde jinde.
Pyl
Včely přinášejí z květů krom nektaru i pyl. Ten se jim nalepí na chlupaté tělo, včely si ho za letu z těla setřou, utvoří si z něj jakési protáhlé kapkovité kousky (tzv. rousky), a ty si přichytí na zadní nohy. Takto to donese do úlu, kde rousky vyloží do připravené buňky. Rousky jiné včely v buňce promísí se slinami a udusají, a to, co vznikne, používají jako doplňkovou potravinu, jelikož je narozdíl od medu bohatá na potřebné bílkoviny.
Člověk může pyl konzumovat taky, má zajímavou chuť a připisují se mu účinky proti alergiím. Nejlepší pyl je ten, který už je zpracovaný a uložený v buňkách. Jenže dostat ho ven z plástu není žádná sranda, takže se běžněji používá speciální vložka do česna, která včelám pyl z nohou shodí v okamžiku, kdy vchází do úlu.
Včelí jed
Ten se pužívá v lékařství, teď ani nevím na co. Získává se pomocí důmyslného zařízení složeného z tenké blány, nádoby a baterie. Zařízení dráždí včely mírnými elektrickými výboji, ty se rozzuří a do blány bodají. Žihadlo ji vždy propíchne a pod ní do nádoby vstříkne trochu jedu.
Ovčelená voda
Tohle je takový hodně obskurní produkt. Teorie praví, že pokud vedle úlu na pár hodin položíme láhev s vodou, magnetizmus tvořený včelami pozmění její strukturu, což je údajně i měřitelné. Podle stupně šarlatánské schopnosti se potom takto ovčelená voda může vydávat za lék na kdeco. Nevím o tom, že by tyto názory měly nějakou lékařskou podporu.
