Související články
Varroáza
Varroáza není ani tak nemoc jako spíš invaze parazitů. Varroa Destructor je roztoč (tj. něco jako klíště), který se přichytne na včelu a odčerpává jí z těla živiny. V přírodě jsou paraziti běžná věc, a obecnou charakteristikou je že parazit sice hostitele oslabuje, ale nezabíjí, protože to není v jeho zájmu. Problém nastává až když je na hostiteli parazitů příliš, protože pak ho oslabí kriticky a ten opravdu umře. Stejně jako u moru, u varroázy taky platí že v zásadě nevadí, dokud nepřesáhne kritickou mez. U včel ovšem je krtická mez někde trochu jinde než by člověk čekal. Hlavním nebezpečím je to, že roztoči se přichytávají na vyvíjející se plod, nikoli až na dospělce. Už několik roztočů znamená drastický zásah do průběhu vývoje plodu, a varroáza pak má za následek vývoj deformovaných jedinců neschopných účiné práce v úlu. Léčení pak už pomůže jen v tom, že dá další generaci včel šanci vyvinout se normálně; což úl sice zachrání, ale včelaři to celé drasticky sníží výnosy.
Dobrá zpráva je, že známe hned několik léků, které jsou schopné roztoče zabíjet. Nejvíce se používaly přípravky Gabon a Varidol, teď se stále více rozšiřuje odpařování kyseliny mravenčí a existují i léčiva léčící pomocí thymolu (což je aromatická látka pojmenovaná podle tymiánu, který ji obsahuje). První dva mají nevýhodu že se používaly už dlouho a masově, a roztoči varroa si na ně postupně pěstují rezistenci. Dnes je léčení proti varroáze přikázáno, ovšem způsob je ponechán na včelaři, takže vás nikdo nenutí používat to, co se vám nelíbí; za předpokladu že použijete stejně účinnou alternativu. Detaily o tom jak, co, a kdy aplikovat tady nemám, protože se v tom příliš nevyznám. Dělám to co mi doporučili místní včelaři, a jelikož to funguje, tak do toho nevrtám.
Píšu tady o "léčení", ale to není tak docela správné; přesnější výraz by byl "tlumení". Včely nikdy nelze úplně vyléčit - nějací roztoči to vždycky přežijí, a nebo je včely rychle přinesou zvenčí. Všechno léčení je tedy jen o tom "omezit populaci roztočů natolik, aby přestali být nebezpeční". A to se nemusí dělat jenom léky, jde to i mechanicky. Jak? Víme, že mladí roztoči se musejí vyvíjet na vyvíjejícím se včelím plodu. Je-li málo plodu, roztoči se množí méně. Když neplodují včely, nemnoží se ani roztoči. Kdykoli tedy můžeme zabít velké množství roztočích miminek tím, že ze včelích plástů vyřízneme část plodu a vyhodíme ho. Pro včely je to samozřejmě dost drastická operace, ale my tím zajístíme, že příští generace roztočů bude slabší. Vyřezávání plodu je taková nepříjemná, časově náročná činnost, takže se obvykle provádí jen když se ten rok dá očekávat velká roztočí invaze, a vyřezává se jen trubčina (které není zase taková škoda, a zároveň obsahuje nejvíc roztočů). Jsou ale včelaři, kteří ve své provozní metodě mají zabudovanou likvidaci veškerého plodu, právě na obranu proti roztočům.
Divoké včely a varroáza
Je na místě zamyslet se nad tím, jak se s roztočem vyrovnávají divoké včely, které nikdo neléčí ani jim nevyřezává plod a přesto ještě nevymřely. Zdá se, že zásadní vliv má tzv. plodová pauza - období kdy včely v důsledku počasí přestanou plodit. Parazit se může množit jen na vyvíjejícím se plodu, a když včely vydrží neplodit déle než je délka života roztoče, pak se jeho množství drasticky omezí.
Jistá plodová pauza nastane u každého včelstva, které se vyrojí - nové matce může trvat až měsíc než začne znovu klást. Není to dost na to, aby roztoči vymřeli, ale je to dlouhá doba během které se nemohou rozmnožovat. Příští generace roztočů bude slabší.
Ta hlavní přirozená plodová pauza každého včelstva je ale během zimy. Na podzim včely přestanou plodit a vydrží to až do ledna, takže je to doba tak akorát na to, aby většina roztočů pomřela. Přirozené včelstvo by si tedy mělo přes zimu zlikvidovat své roztoče automaticky, bez jakéhokoli léčení. Není to úplně spolehlivé, jelikož závisí na počasí - při krátší teplé zimě začnou včely plodit brzo, při dlouhém teplém podzimu naopak pozdě, a to obojí plodovou pauzu zkracuje a tím roztočům nahrává.
U chovaných včelstev tomu ale často nahrává i včelař. U včel totiž víceméně platí že plodí, když mají snůšku. Snůška se zásadně omezuje už ze začátku podzimu a v září už je jen velmi malá nebo žádná. Pokud včelař v tuto dobu teprve začne včely krmit, dodává jim jakoby další zdroj snůšky, tím plodové období protáhne a plodovou pauzu naopak zkrátí. Proto se důrazně doporučuje krmit tak, aby na konci srpna bylo hotovo, a včely se během podzimu mohly chovat tak, jak je pro ně přirozené.